Ideologie lidských práv se stala sekulárním náboženstvím naší doby. Má svá dogmata, své svaté, své mučedníky, své křížové výpravy a svou inkvizici. Ačkoli byla formulována s úmyslem zabránit tyranii a přinést svobodu, nakonec se sama stala svazující.
Autor v této knize zkoumá dějiny lidskoprávního diskurzu, jeho předchůdce a jeho současné dopady na společnost. Odhaluje člověka antiky jako neodlučitelného od svého rodu či komunity. Sleduje dlouhou cestou od toho, jak rané křesťanství přisoudilo každému člověku nesmrtelnou duši, až po současné zbožštění člověka jakožto egoistického jednotlivce. Poukazuje na kulturní a historickou relativitu lidských práv. Jejich absolutizaci a univerzalismus považuje za formu západního etnocentrismu.
Vrhá světlo na jejich ideologizaci v prospěch západních zájmů a globalizace a především poukazuje na jejich atomizační a dezintegrační dopady na společnost.
