Osamu Dazai, mistr introspektivní prózy a neúprosného sebepozorování, v této sbírce povídek otevírá okno do světa lidské osamělosti, trapnosti i tichých gest soucitu. Jeho hrdinové, často na okraji společnosti nebo uvěznění ve vlastních pochybnostech, promlouvají s odzbrojující upřímností a obnažují nejniternější pocity hanby, touhy i marného vzdoru. Dazai dokáže spojit melancholii s jemným humorem, drobný každodenní okamžik s existenciální otázkou a osobní prohru s nečekaným zábleskem lidskosti. Každá povídka je fragmentem jeho typicky syrové, ale zároveň citlivé poetiky, která čtenáře vtahuje svou bezprostředností a schopností vystihnout křehkost člověka v konfrontaci s okolním světem i sebou samým.