Memoáry významného skladatele, aranžéra a interpreta moderního českého swingu Jiřího Traxlera jsou
strhujícím čtením.
Už sama osobnost spolupracovníka a přítele takových veličin, jakými byli Jaroslav Ježek,
R. A. Dvorský či Karel Vlach, se vymyká v mnoha směrech obvyklým měřítkům. Jiří Traxler stál na počátku
swingové éry v Československu koncem 30. a zejména 40. let. Měl nastartovanou skvělou kariéru, ale jeho
svobodymyslná povaha se nemohla smířit s atmosférou, která nastala po komunistickém převratu v roce
1948. Na počátku 50. let, v době nejtužších represí, emigroval za okolností, které by samy o sobě stačily na
detektivní román. Po krátkém pobytu v utečeneckém táboře zakotvil v Kanadě, kde žil téměř padesát let až
do své smrti na podzim loňského roku. V březnu roku 2012 by se dožil 100 let.
První verzi těchto pamětí vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu
před více než třiceti lety. Sám Josef Škvorecký označil literární kvalitu Traxlerových memoárů za vynikající
a v úvodu tehdejšího vydání napsal, že je řadí mezi tři nejlepší životopisné knihy, které se mu dostaly do
ruky. K českému čtenáři se Traxlerovy paměti dostávají poprvé v nezkrácené podobě s fotografiemi z rodinného
archívu, které nám laskavě poskytla vdova po Jiřím Traxlerovi Jarmila Traxler. Kniha je doplněna úvodním
slovem Ondřeje Havelky, který je velkým obdivovatelem uměleckých, ale i osobních kvalit zesnulého
Jiřího Traxlera. Kniha vychází za podpory Traxlerova rodného města Tábor, kde také proběhne jeden ze dvou
oficiálních křtů.
