Architektura Jana Blažeje Santiniho - Aichla na severním Plzeňsku

Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677-1723) představuje jedinečný a ucelený soubor barokních staveb, výrazně ovlivňujících tvář české krajiny. Publikace se zaměřuje na jeden ze západočeských okruhů Santiniho tvorby, který vznikl díky plaskému klášteru během prvního a druhého desetiletí 18. století. Jeho dílo lze chápat jako vyvrcholení linie zvané opus italicum v českých zemích. Katalog staveb Jana Blažeje Santiniho Aichla na severním Plzeňsku zahrnuje deset architektonických památek, řazených abecedně podle lokalit (Hubenov, Kalec, Kostelec, Kozojedy, Mariánská Týnice, Mladotice, Nadryby, Nebřeziny, Plasy, Všehrdy), které tvoří jednotlivé kapitoly s bohatou ikonografickou přílohou, dosud neznámým archivními prameny, mapovým zobrazením, dostupnými plány a současnou fotodokumentací.

Pro architektonické aktivity barokního období byla základní podmínkou obnova ekonomické síly potenciálních stavebníků, k níž docházelo po třicetileté válce. Jako první objednavatelé velkých staveb v západních Čechách vystupují stabilizované kláštery. Právě jejich opati přivedli v 17. a v 18. století do kraje nejvýznamnější soudobé, nejčastěji pražské architekty a umělce vskutku evropského významu. Díky tomuto importu vykazuje západočeské baroko od počátku vysokou úroveň, která se promítla později i do ostatní lokální tvorby. Vedle zakladatelského a budovatelského díla románské a především gotické architektury tak baroko představuje druhou etapu identifikující umělecké formace kraje, která se odrazila ve vytvoření jedinečné barokní krajiny, jež je dosud mimořádnou a z kulturního i přírodního hlediska evropsky významnou hodnotou.