Výrazně autobiografický román z konce třicátých let, vrcholné dílo Nabokovova prvního tvůrčího období stráveného především v berlínském exilu, je portrétem nekompromisního ruského literáta, jenž se vnitřně i navenek rozchází s pseudokulturním světem ruské emigrace. V paralelní rovině je román beletristickou (a výrazně kritickou) biografií revolučního demokrata N. G. Černyševského, předznamenávající Nabokovovu celoživotní polemiku s "tendenčním uměním" jakéhokoli druhu.