Proč by si londýnský úředníček pan Pooter, fanatický ctitel vžitého pořádku a skladatel „vtipných“ slovních hříček, nemohl psát deník? Není sice žádná veličina a nepřitahuje pohledy veřejnosti, ale důležitý se cítí jako málokdo. Dokonalost není maličkost, a v jejím jménu čelí pan Pooter neochvějně posměškům přátel, potížím s řemeslníky a se sousedy, nezvedenostem a neuctivým hláškám líného syna Lupina i odevzdanosti své Karličky a ředevším svým vlastním trapasům. Takový už je holt život.
Samolibost, příčinu většiny trablů, autorovi(a možná i sobě) nakonec rádi odpustíme, klasický laskavý anglický humor je totiž osvobozující. „Lituji pouze, že jsem si deník nezačal psáti již v mládí,“ povzdechne si pan Pooter – a s ním i my, jeho čtenáři!
