Bohumil Kupec byl jako statisíce dalších Čechů odveden do první světové války. Své zážitky a poznatky si zaznamenával od června 1915 do března 1926 takřka denně – nejprve jako voják rakousko-uherské armády na ruské frontě, poté jako zajatec v ruském zázemí, následně jako příslušník československých legií v Rusku a nakonec jako pracovník Československého červeného kříže v nejvýchodnější zemi nové republiky, na Podkarpatské Rusi.

Autor věcně líčí boje, zraněné a mrtvé, s nimiž jako sanitář přicházel často do styku, stejně jako život v zákopech i za frontou, ale také až neuvěřitelně čilý kulturní život československých legionářů. Objevné jsou jeho záznamy o poměrech na Podkarpatské Rusi v prvních letech ČSR. Jako spoluorganizátor zavádění systematické lékařské péče na tomto zaostalém území je Bohumil Kupec poznal opravdu důkladně.