Helena Frischerová (1906 na Moravě – 1984) se ve svých rusky psaných vzpomínkách, vydaných v Moskvě roku 2014, věnuje letům 1937–1947, jež strávila jako jedna z obětí tzv. Velkého teroru v táborech sovětského gulagu. Popisuje nejen každodenní krutou táborovou realitu, ale i četná přátelství, solidaritu mezi vězni a snahy o kulturní zpříjemnění doby trávené za ostnatým drátem. Autorka odešla roku 1935 se svým manželem Abrahamem Frischerem pracovat do Sovětského svazu, kde oba udržovali kontakty s místními českými levicovými umělci, mimo jiné s Jiřím Weilem, jemuž posloužili jako předobraz hlavních postav románu Moskva-hranice, jedné ze zásadních knih české meziválečné literatury. Na rozdíl od manžela, který byl popraven 16. ledna 1938, Frischerová věznění přežila a svými memoáry se zařadila mezi „klasiky“ tzv. lágrové literatury.