„Cesta je taková jako ten, kdo jde po ní s námi. Cesta je taková jako ten, koho s sebou na ni vezmeme. Jak prostě zní některé věty. Bývají to přitom věty, co nesou poznání, které dokáže měnit život a dát mu směr, náplň, radost. O tomhle jsme hovořili za hebké vánice o Vánocích. Šli jsme zasněženým lesem s naším panem farářem. Zkratkou do vesnického kostela, kde měl sloužit mši. Kostel byl kus od městského kostela a od fary, ve které pan farář bydlel. A cesta lesem byla meditační cestou. Vešli jsme do ticha. Sněžného něžného ticha... Betlémského ticha.“
Drobné příběhy o Vánocích z rozmanitých úhlů pohledu. Eduard Martin je noblesním vypravěčem: miluje lidské rozhovory, poznal sílu vyřčeného slova a předává ji dál.
