Dojemný a strhující příběh rozdělených sourozenců vychází z autorčiných vlastních zkušeností. Na působivosti mu dodává to, že je vyprávěn z pohledu devítiletého Leona, který se málem jako otec láskyplně staral o malého Jakea, a od kterého se musí odloučit. Sám musí zůstat u Maureen, „profesionální pěstounky“, která má sice s výchovou dětí bohaté zkušenosti, je však otázkou, jestli Leonovi může dát pocit, že jí na něm doopravdy záleží. Román Jmenuju se Leon si navzdory bolestivému tématu dokáže čtenáře podmanit – důkazem je i to, že o prvotinu neznámé britské autorky okamžitě projevili zájem nakladatelé mj. z USA, Německa, Francie a Holandska.