Můj učitel byl tak trochu básník, když říkával, že každý z nás se může stát pro druhé sluncem. „Slunce jménem ty,“ říkal mi, „může udělat tolik dobrého, že si to ani neumíš představit. Nesměj se. Slunce jménem ty.“
Nesměj se. Pochop to...
Eduard Martin přijímá život jako příležitost přinášet radost, usmívat se na lidi kolem, umět potěšit, podělit se o svou laskavou životní moudrost. V této sbírce příběhů zachytil radostné i méně veselé příběhy svých bližních, na nichž nám chce přiblížit, jak lze z každé události a v každém prostředí vykřesat jiskřičku radosti.
