Tradiční lidová kultura je nedílnou součástí kulturního dědictví středoevropských národů. Na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 byly položeny základy folklorismu, tedy adaptace prvků tradiční lidové kultury v jiných než původních kontextech. Tento jev se postupně rozvíjel a začlenil do společenského i kulturního života. Ve 20. století se přístup k lidové kultuře v Československu proměňoval v závislosti na politické situaci a česká společnost k němu zaujímala ambivalentní postoje.

Tato publikace zkoumá různé způsoby využití (i zneužití) lidové kultury od konce 19. století až po současnost. Zaměřuje se na scénický folklorismus, lidovou uměleckou výrobu (například svéráz či činnost Ústředí lidové umělecké výroby neboli ULUV) a na lidovou architekturu, její ochranu a revitalizaci.