V dubnu roku 2000 byl postaven před soud kontroverzní historik-amatér David Irving, pokládaný za rasistu, antisemitu, popírače holocaustu a falzifikátora dějin. Klíčovým svědkem v procesu proti němu byl cambridgeský historik Richard J. Evans, jenž v této knize, kterou někteří nakladatelé odmítli vydat, popisuje svou úlohu v kauze. Rekapituluje, jak rozkrýval Irvingovy kontakty s krajně pravicovou scénou ve Spojených státech a jak Irving falšoval historické prameny o druhé světové válce; obecně se zamýšlí nad střetem důkazů v právním a historickém smyslu. Podle Evanse znamená proces s Irvingem pro jednadvacáté století totéž, co znamenal pro druhou polovinu století dvacátého soud s Adolfem Eichmannem. Prokázal totiž, že historie je schopna dojít k prokazatelným závěrům na základě pečlivého studia pramenů, a to i v době, kdy pamětníci a očití svědkové už nežijí, aby vydali osobní svědectví.