Když byly Paulovi čtyři roky, dozvěděli se jeho rodiče od lékařů, že je postižen autismem. Po prvotním šoku se Tamara Morarová odmítla smířit s tím, že jejímu synovi údajně není pomoci, s pesimismem lékařů a se vzdělávacím systémem, v němž pro Paula není místo. Začala si shánět informace a na základě metody vypracované zkušenou terapeutkou věnovala veškerý svůj čas a energii pokusu „dostat svého syna zpátky“.
Ve své knize, kterou, jak sama říká, napsala „jako rodič pro rodiče“, popisuje trnitou a dlouhou cestu, kterou absolvovala se svým synem, jenž dnes chodí do normální školy a v mnoha aspektech se autistických rysů zcela zbavil.
