Deska, kterou produkuje multižánrový klavírista, aranžér a producent Jan Steinsdörfer (Ewa Farna, Chinaski ad.) a zahrál si na ní mimo jiné i klavírní virtuos Ivo Kahánek, vychází deset let od začátku Smigmatorovy sólové kariéry, pět let po uvedení úspěšného projektu Sinatrology a je pátou Janovou deskou. Dvanáct skladeb, ve kterých se Honza představuje ve všech svých hlasových polohách, naznačuje, že tady někde může být zásadní přestupní stanice do další pětiletky. A v ní už kola roztáčí nadupaný rychlík a pára se valí. A je to rychlý, a je to nový a je to hřmotný. A je to dobrý!!!
Jakoby tenhle zamotaný rok 2020, kdy se nám všem snaží rytmus i melodii vnutit koronavirus, vlil do žil Janu Smigmatorovi nějakou mimořádně dobrou a divokou transfuzi. Blýskavé pódium s reflektory a big bandem za zády, na jaké byl zvyklý ve skvělé sérii koncertů projektu Sinatrology, vyměnil za jiný svět. V létě začal jamovat na své vlastní zahradě a přivedl k životu jeden z nejoriginálnějších hudebních projektů doby covidové. Jazz piknik a z něj už brzo bude nejmenší jazzový klub na světě. Na albu se Jan Smigmator představuje i jako autor několika textů a po boku česko-německého klavíristy Svatopluka F. Smoly i jako spoluautor hudby. Vedle vlastní tvorby a světových standardů se na desce objevuje i několik písní z repertoáru německého zpěváka Rogera Cicera, na které pro Honzu napsali české texty Václav Kopta, Josef Nečas a Ester Kočičková. Smigmator na sobě pracuje systematicky a neúnavně, jezdí třeba do New Yorku na lekce zpěvu k legendární americké zpěvačce Marilyn Maye a jako by se mu rytmus tohohle města, co nikdy nespí a má barev jako celý svět, dostal pod kůži ještě hlouběji než Sinatrovo I’ve Got You Under My Skin.
Harlemsko-brooklynský sound albu dodal asi nejúspěšnější jazzový Čech současnosti Ondřej Pivec a jeho hammondky. Smigmator ho díky covidu uzmul na pár týdnů (možná i měsíců) hvězdě první velikosti Gregorymu Porterovi a Honzovi s Ondřejem to společně ohromně svědčí a šlape.
