Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiografie. Vedle metodologických studií, jež se zaobírají tragickým koncem české poznámky, interpretováním morových epidemiemi či husitské revoluce se v knize nacházejí texty zkoumající pojetí národních dějin Jana Slavíka, historickou paměť ve středověku i moderní paměť ve vztahu k holokaustu a totalitním společnostem. Samostatnou kapitolu knihy tvoří zamyšlení o stavu českého dějepisectví a jeho perspektivách či o nedozírných škodách, jež by pro českou společnost znamenala rezignace na uvědomování si a reflexi vlastní minulosti. Poslední část knihy zahrnují biografické črty významných historiků, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní historické myšlení (Fernand Braudel, Georges Duby, Bronisław Geremek, František Graus).
Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.
