Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali. Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat.
Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život? Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.
