Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kdo prchají před Hitlerem na západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se uchoval obraz jeho zemřelé ženy, protože se obává, že jeho vlastní paměť podlehne časem vlivem pudu sebezáchovy milosrdnému zapomnění. Věnuje krajanovi i dva lodní lístky, pas a vízum do Ameriky, jako by mu symbolicky odkazoval svou osobnost i svůj osud, tu strastiplnou "neutěšenou a vzrušující odyseu strachu, komiky, útěku, byrokracie, zoufalství a lásky", křížovou cestu "věčného milence a paroháče".