Monografie, jejímiž spoluautory jsou známý profesor trestního práva a vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a advokátka specializující se na trestní obhajobu, pojednává o postavení obhájce v českém trestním řízení, jeho právech i povinnostech, o způsobech výkonu obhajoby i o jednání ve prospěch klienta a na jeho újmu. Porovnává postavení obhájce v českém trestním řízení s jeho zakotvením v právním řádu německém, rakouském a slovenském. Ukazuje, jak je důležitá účast obhájce u vyšetřovacích úkonů i v řízení před soudem.
Obhájce je právním zástupcem obviněného, který jedná jeho jménem a poskytuje obviněnému všestrannou právní pomoc. Právo na obhajobu je základním právem obviněného. Účelem jeho obhajoby je včas a důsledně objasnit skutečnosti, které obviněného viny zbavují či jeho vinu zmírňují.
Práce čerpá ze studnice rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva i mezinárodních dokumentů. Rozebírá aktuální judikaturu obecných soudů. Zabývá se také aktuálními problémy aplikační praxe, například pluralitou obhájců, kolizí zájmů obhájce a klienta, možností vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce. Poskytuje podněty aplikační i legislativní praxi ke zdokonalení právní úpravy.
