Dějiny popu v Československu zažily po roce 1969 speciální období. Výhradním producentem byl stát a jeho instituce. Nastala doba, kdy část scény přijala nátlak moci a začala vytvářet hudbu tak či onak loajální. Po svobodném období „sixties“ to byl velký zvrat, ale síla režimu byla mocná a scéna „podivného showbyznysu“ přetrvala až do pádu železné opony.
Kniha Pavla Klusáka odkrývá a komentuje charakteristické momenty setkání popu a propagandy. Připomíná přemíru písní o štěstí, smíchu a radostných perspektivách a všímá si proměny významu slov vlastenectví a mír, festivalu Zlatý palcát i spartakiád jako ústředního rituálu doby. Výpovědní sílu mají také rozdíly, které zaznamenaly světové písně při počešťování, a popularita hvězd, jež vygenerovala předlistopadová média a které rezonují společností dodnes.
