Monografie mapuje historii Pražského lingvistického kroužku, vědeckého sdružení, jež od roku 1926 do poválečných let představovalo jedno z nejvýznamnějších světových center lingvistiky a filologie a zásadním způsobem ovlivnilo vývoj těchto disciplín. Práce vychází z historických dokumentů uložených v archivu AVČR i z některých pramenů dalších a na jejich základě popisuje odborný i každodenní život Kroužku ve všech jeho aspektech.
Pozornost je věnována zejména přednáškové činnosti – práce přináší dosud nejúplnější a nejpodrobnější seznam přednášek proslovených na půdě Kroužku – a kolektivním vystoupením PLK. Monograficky zaměřené kapitoly podrobně analyzují též otázku členství v Kroužku (čtenář v nich nalezne mj. odpověď na to, kdo z významných světových lingvistů byl členem PLK nebo s ním alespoň úzce spolupracoval) a korespondenci členů Kroužku i instituce jako celku. Výkladové kapitoly jsou doplněny rozsáhlými přílohami, obsahujícími mj. přepisy dokumentů z archivu a řadu dosud nezveřejněných dopisů.
