Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o naššem (myslím na své spolužžáky, kamarády a kolegy) létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této žživotní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečne nejtlustší v celém archivu. Pokud se týká slovního spojení dálky a letce, jsem poněkud v rozpacích. Takové to pravé, pionýrské létání s romantikou a vůní dálek, bylo spjato s letadly „Bristol Britannia, pak se sovětskými letouny IL 18, TU 104 a posléze s IL 62 a jejich posádkami. To užž bylo skvěle popsáno kapitánem Miloššem Kvapilem v jeho knize „Dálkovky.“ Nástupem moderních, nesovětských letadel v roce 1990 (Airbus A-310) už na dálkových tratích ulpíval jen lehký opar romantiky a kouzlo dálek se smekalo ke kouzlu komerce a veřejnosti málo dostupných kalkulací. Na to jsme neměli vliv, ale létání nás bavilo nesmírně.
