Dělník ve sběrně starého papíru Haňťa
pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrny
u stařičkého lisu.
Z hromad starého
papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje
je ve svém pokojíku, čte
si v nich a tak je „proti své vůli vzdělán“.
Celá novela je vlastně vnitřní
Haňťův monolog, psaný sonátovou
formou se spoustou stále se vracejících
motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou
první láskou Mančinkou i cikánkou
Ilonkou, která zmizela v koncentračním
táboře. Je svědkem každodenního
zápasu s horami papíru i s nekonečnými
džbány piva, vyslyší Haňťovy citace
filozofů i jeho sny o důchodu,
do kterého si odvede i vysloužilý
mechanický lis.
