Studium politiky v Latinské Americe má ve světě – a částečně i u nás – bohatou tradici. Byl to totiž vývoj v Latinské Americe, který často určoval výzkumné priority světové politologie. Latinskoamerická zkušenost mimo jiné podnítila diskuse o prezidencialismu a parlamentarismu. Stejně tak řada hypotéz týkajících se hroucení demokratických režimů, (re)demokratizace či konsolidace základních demokratických institucí byla nejprve testována na latinskoamerické zkušenosti a následně vstoupila do obecné komparativní politologie. S ohledem na to je v knize rozpracován obsáhlý teoretický rámec, který se zabývá koncepty, jako jsou stát, režim, vláda nebo populismus. Mnohé z nich jsou v české politologii analyzovány vlastně poprvé.
Zatím poslední podnět výzkumu latinskoamerické politiky přinesl počátek nového tisíciletí, kdy v mnoha zemích došlo k mocenskému vzestupu levice, který často znamenal buď první skutečné střídání u moci, nebo projekt zásadní transformace politického režimu.
Záměrem této publikace je charakterizovat tuto „levicovou vlnu“, vymezit, kdy jde „pouze“ o změnu vlády a kdy o změnu režimu. S ohledem na odlišnosti působení jednotlivých levicových vlád autoři navrhují jejich typologii, která pomáhá osvětlit tyto rozdíly a vymezuje tzv. radikální vlády, jež usilují o změnu režimu a jsou v tom relativně úspěšné. Těmito radikálními vládami jsou vlády Huga Cháveze ve Venezuele, Eva Moralese v Bolívii a Rafaela Correy v Ekvádoru. Jim jsou věnovány samostatné případové studie.
