Pardubický básník Slavomír Kudláček, jehož jméno po léta patří ke stálicím české básnické scény, ve své novince (celkem sedmé sbírce) nabízí vyzrálou sklizeň. Autorka průvodního slova, kritička Daniela Iwashita ke svazku poznamenává: „Kudláčkova básnická práce se nejvíce podobá práci radisty. Klíčovými slovy jeho sbírky jsou signály, vlny, chvění. Ostatně už do knihy Zapomenutá noc (2001) zakomponoval úryvky radiodepeší, které si roku 1942 vyměňoval Londýn s vysílačkou Libuší ukrytou ve východních Čechách. Také on sám zachycuje a čte signály, dešifruje je a předává dál, anebo šifruje a posílá odpovědi. Signály čeho? V básni „Smrt kočky Míly" píše: „Jo KOČKA. To je kavalír! / Má jasno v nárocích lásky. / Je suverénem / předávání si / signálů života." To není jen portrét kočky, ale i definice básníka."