Román je u Ivana Klímy, především mistra povídky, eseje a dramatu, žánrem spíše výjimečným. Sám autor přiznává, že k napsání Soudce z milosti (jenž v samizdatu v první verzi koloval pod názvem Stojí, stojí šibenička) přispěla naléhavá objednávka větší prózy od švýcarského nakladatele J. Braunschweigera, a ovšem i dusivé společenské ovzduší v republice po událostech šedesátých let.

"Koncem roku dvaasedmdesát jsem tedy začal psát román. Za hrdinu jsem si vybral soudce -- nejspíš proto, že mi problémy spravedlnosti, jistě i zásluhou poněkud pohnutých životních zkušeností, připadaly jako obzvláště důležité... Můj hrdina pak řeší pro sebe (i pro mě) klíčové téma: je společnost oprávněna zbavit kohokoliv, třeba i vraha života? A jak si má soudce, pokud je odpůrcem trestu smrti, počínat ve společnosti, která takový trest požaduje?"

Hrdina románu, soudce Adam Kindl, však není vystaven jen tomuto ústřednímu právnímu problému, autor mu přisoudil úzkostnou válečnou minulost i kontroverzní přítomnost, obdařil jej mnoha podstatnými problémy tehdejší společnosti, krizí manželského vztahu a to vše zasadil do dialogu s okolím.