Arno Geiger vypráví o otci, kterému
pomalu vynechává paměť a který
se přestává orientovat v přítomnosti.
Otevřeně, laskavě a radostně začíná
syn znovu poznávat svého otce, chodí
s ním na procházky, naslouchá jeho
zdánlivě nesmyslným a často poeticky
znějícím větám, vypráví o otcově
minulosti i přítomnosti, o svém dětství
na venkově. Úžasná, dojemná i vtipná
kniha o životě, který stojí za to žít
až do poslední chvíle, o životě, který
se od toho našeho liší jen nepatrně,
ale přesto zásadně.