V období baroka byla úprava kytarových skladeb pro loutnu (a naopak loutnových pro kytaru) naprosto běžná. Loutnovou Suitu B dur, zachovanou v úvodu rukopisného sborníku Musica sopra il liuto, upravil pro kytaru podle dobových zvyklostí Stanislav Juřica. Ivan Jelínek (1683-1759), současník Bachův a Händelův, byl varhaníkem benediktinského kláštera sv. Jana pod Skalou. Suitu tvoří šest barokních tanců (Aria, Bourree, Gavotte, Courante, Sarabande, Menuet). Pro vydání byla kompozice transponována do tóniny A dur a doplněna i dvěma verzemi Arie - zdobenou a nezdobenou. Skladba je stejně jako v době svého vzniku určena pro radost z barokního tance a soukromého muzicírování.