Kolik toho unese báseň?
Nikoli ve smyslu „jak mnoho“, nýbrž
„jak nejméně“. Právě s tímto pokušením
se Vít Slíva vyrovnává. A je to pokušení,
k němuž v jistém okamžiku dojde snad
každý zasvěcenec Poezie, přičemž Slíva
si k němu klestil cestu již v předchozích
sbírkách. Dalším silným momentem
budiž setkání Eróta s Thanatem, objetí
lásky a smrti. A pak jsou tu věci poslední,
Slívova eschatologie — loučení, ztráty, tíže
nenávratna. Procházíme se básníkovou
„temnou nocí“, tedy stavy plnými úzkostí
a nejistot: Co s námi bude, až tady už nebudeme?
Co všechno utáhne slovo, když
se ho musíme vzdát? A co utáhne víra,
když se dostavují myšlenkově studené
běsy pochyb? Barokní sváry a v nich více
tmy než světla… a Boha nevidět. Vím,
že bych měl věřit, ale neumím to. Neumím
to, ale modlím se.
