Autorka zachycuje život i dílo Hildegardy z Bingenu (1098–1179) v jeho
komplexnosti a zasazené do kontextu doby, v níž žila a pracovala. Hildegarda
byla již od dětství předurčena k duchovnímu životu, nejenom
proto, že byla jako desáté dítě zaslíbena Bohu, ale i proto, že byla od
dětství zvláštní, měla vize a duchovní život ji přitahoval.
Stala se z ní
silná, odvážná a samostatná žena, která dokázala vybudovat dva kláštery
a řídit je s téměř manažerskými schopnostmi. A při tom se neustále
vzdělávala, psala své spisy a dopisovala si s vůdčími osobnostmi
církevního i politického života své doby. Byla prorokyní a vizionářkou,
psala o vztahu člověka a okolního světa, o přírodě obecně i konkrétně
(o kamenech, zvířatech, léčivých bylinách). Sepsala také mnoho básní
a textů k písním, jichž zkomponovala přes sedmdesát. Její hudební
dílo je stále živé. Dnešní publikum se zajímá převážně o Hildegardu
bylinkářku. Tato kniha však ukazuje, že to byla mnohostranná osobnost
a že léčení vlastně patřilo k běžnému životu v klášteře.
