Baronka Sidonie Nádherná (1885–1950) patří k výrazným osobnostem evropského kulturního života první poloviny 20. století. Dlouholetá korespondence ji spojovala s básníkem Rainerem Mariou Rilkem, čtvrtstoletí intenzivního citového vztahu se spisovatelem Karlem Krausem, láska k přírodě a dějinám umění s Annou Masarykovou… Objevem posledních let je její korespondence s českým historikem umění a památkářem Václavem Wagnerem (1894–1962). Dopisy nejsou jen dokladem jejich přátelství, ale zároveň působivě dokumentují poslední tragickou etapu života Sidonie Nádherné. Za druhé světové války nacistická okupační správa její zámek a statek ve Vrchotových Janovicích vyvlastnila v souvislosti s plánovaným budováním cvičiště Waffen SS „Böhmen“ a obec byla vystěhována. Po osvobození byl zámek obsazen Rudou armádou a posléze armádou československou. Důsledkem byla devastace zámeckých interiérů i zámeckého parku. Wagner, pracovník Státního památkového úřadu, se po celou dobu snažil baronce pomáhat při ochraně jejího památkového dědictví. Po jeho zatčení v roce 1949 Sidonie Nádherná emigrovala do Anglie, kde potom podlehla smrtelné chorobě.
Edice dopisů i dalších dokumentů je pečlivě okomentována a doprovázejí ji studie věnované oběma protagonistům korespondence.
