Autor Zpěvy Maldororovy vydal vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu,
na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází.
Lautréamont, vl. jm. Isidore Ducasse, zemřel zcela opuštěn 24. listopadu
1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá.
V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost
tohoto díla uznali jen vzácní jednotlivci.
Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy
a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první
skutečný úspěch – dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů
a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi
spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. André Breton jej
uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu.
Později napsal: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným
leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské
možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je
v něm specifického...“
