Kniha navazuje na již vydané povídky pod stejným názvem. I tentokrát se autor inspiruje autentickými zážitky (Jaromil, Školská pohádka, Pojmenovávání, Zahrada či Muzikologové), ale více vztahuje své autorské gesto k silně osobním motivům rozváděným fantazií (Maminka, Cti otce svého, Vlčí kruh, Valentýn a Leporelo). I v těchto příbězích autor prochází světem mediální či umělecké tvorby a přirozeně otevírá také skříňku se vzpomínkami na dětství. Neubránil se vyzkoušet si experimentální postupy, v nichž se zrcadlí žánr pohádky, ohlasy pražského literárního pábení nebo zásah filmovou formou kinoautomatu. V povídce Jaromil vzdává hold Jaromilu Jirešovi, s nímž ho na počátku kariéry spojovala řada spoluprací a jenž ho nasměroval k režijní práci. I tady jsou některé konkrétní postavy nasvíceny jasným světlem, jiné zůstávají ve stínu a šerosvitu proměněny tvůrčí fantazií. A ta vstupuje do deníku režiséra vždy a v každé povídce.