Konvergence všech tří částí básnické sbírky „Duše, Krajina, Lidé“ je naplněna časem, který nelze nikdy popřít, protože imaginace slov a příběhů nacházejí svou živnou půdu právě v jeho nesčetných proměnách. Dialogy, otázky a odpovědi v načrtnutých příbězích i pouhých momentkách, ukrývají mystickou uzavřenost, chladnou přesnost, hravost, ironii. Na pozadí existenciálního souboje dobra a zla autor zkoumá základní životní situace, naději čerpající z křesťanské tradice, duchovní hledání postihující lidskou bezbrannost a nemohoucnost, včetně metafyzické zkušenosti se světem, v kterém hledá podstatu bytí, za které odpovídáme každý sám sobě.