Dvojjazyčná sbírka debutující brněnské básnířky Lucie L. Fišerové představuje imaginativní nahlédnutí vnitřní spirituality i nevšední tělesnosti textu. Básně psané v rodné slovenštině i v osvojené češtině jsou pro autorku alternativní cestou k obrazu. Ta vede bludištěm zahrady — postupně rozpoznaným modelem labyrintické mysli a prorůstavého srdce. Neustálý dialog mezi slovem a obrazem v prožitku blízkosti odkrývá dvojí povahu samoty. Hledání tichého, ale výrazného hlasu ve světě plném hluku přitom zůstává pevně zasazeno v naději: „Bolestivá myšlienka / Zjemnela modlitbou / Rozkrojila ti srdce / Ako maslo nožom od medu.“