Slovácký venkov, dusno normalizace a kluk, který se snaží vidět radostnější tvář světa skrze nezávislou kulturu. A taky být tak trochu „on the road“ — samozřejmě v mezích možností. A první lásky? Ty jsou věčné, neohrabané a krásné za všech okolností. Dny se střídají jako rozmazané obrazy zahlédnuté z řetízkového kolotoče: tvrdý otec, učňák, tovární směny a řeka se svou štěrkovanou a pak ony vytoužené úniky k nepovoleným a polooficiálním koncertům, kde ke štěstí stačí pivo z kelímku, po půlnoci otřískané kytary a spacák. I o ten však lze snadno přijít pod ranami obušků příslušníků Veřejné bezpečnosti.

Větříškovo vyprávění má autentickou, až dokumentární podobu, to když vzpomíná na legendární hudební akce své doby, ovšem jeho text se dá vnímat i jako „pravdivý příběh“ jedné generace, pro kterou byla hudba vším: poutem i živou vodou přinášející svobodu, odvahu, naději. Je to syrový i dojemný, nesentimentální příběh o lidském dozrávání, něze i temnotě. Ale hlavně o tom, jak se i v nevábných časech dá žít na plný plyn.