Dvořákova Mše D dur, komponovaná v roce 1887 pro zasvěcení zámecké kaple v Lužanech na přání mecenáše Josefa Hlávky, byla ve své první verzi určena pro smíšený sbor a varhany se střídmým užitím sól. Má technicky přehlednou fakturu pěveckých partů a prosté výrazové prostředky odpovídají účelu, pro který byla napsána. Navíc možnost menšího sboru a obsazení sól z řad sborových zpěváků umožňují provádět dílo i neprofesionálním kostelním sborům.

Pro nové kritické vydání zvolil editor jako hlavní pramen druhý opis partitury Jana Elsnice s Dvořákovým vlastnoručně přidaným hlasem nižších smyčců. Tento pramen z majetku nakladatelství Novello (nyní uložen v British Library) byl v dosavadních vydáních opomíjen nebo nesprávně vyhodnocován, přestože skladatel prokazatelně považoval toto znění mše za konečné, než na žádost Novella dílo instrumentoval pro orchestr. Teprve nyní vychází původní varhanní Mše D dur poprvé ve své finální podobě včetně doplněného hlasu violoncell a kontrabasů.

Nová edice tak představuje nejvěrohodnější a nejvyzrálejší podobu díla před jeho instrumentací pro orchestr. Kromě velké partitury se zasvěcenou předmluvou a bohatou kritickou zprávou editora a samostatného smyčcového partu obsahuje toto vydání také praktický „varhanní výtah“ bez partu violoncell a kontrabasů a umožňuje tak provádění mše s přidaným smyčcovým hlasem nebo bez něj.