Pětice próz, již přináší tento svazek jeho Spisů, vyšla v roce 1852. Nerval v těchto souborech vesměs realizoval zvláštní asambláže textů různého data, zároveň heterogenní i podivuhodně jednotné svou hlubinnou tematikou.
Lorelei vznikala od roku 1838, kdy Nerval vykonal společně s Alexandrem Dumasem svou první cestu do Německa, aby nasbíral materiál k Leovi Burckartovi, dramatu, které se chystali společně napsat a které mělo podat obraz morálního stavu německé společnosti po napoleonských válkách. Jeho „cestopis“ ovšem není tolik historií měst a pamětihodností jako spíše výrazem vnitřního univerza toho, kdo vypráví.
Galantní bohéma a její přepracovaná verze Malé zámky bohémy jsou nostalgickými vzpomínkami na šťastná bohémská léta prožitá v romantickém „malém kroužku“ v pařížské rue du Doyenné a příležitostnými zamyšleními nad otázkami, jež mu kladla jeho vlastní tvorba: jaký je vztah prózy a veršů, jakou poezii psát dneska, jaké kouzlo v sobě nesou staré lidové písně a jaký je vztah slova a hudby.
Říjnové noci vznikly v době, kdy choroba Nervalovi zahradila obzory a někdejšímu poutníku Orientem bylo nyní dovoleno nanejvýš vyjet si kousek za Paříž. Zachytil tu své potulky noční Paříží – Paříží pochybných čtvrtí a bizarních setkání. V Procházkách a vzpomínkách, jednom z posledních Nervalových textů – napsaném paralelně s „Aurelií“ – jde ještě jednou, naposledy, především o pouť vlastní pamětí, a ta jako by právě zde dospěla k poslední hranici, až k těm nejranějším vzpomínkám, za nimiž se už rozevírá tma nevědomí: ke vzpomínkám na dopisy od matky, které mu psala, než ji pohřbili „v chladném Slezsku, na polském katolickém hřbitově ve Velkém Hlohově“.