V knize přehodnocuje molekulární biolog Robert Pollack radikálně dosavadní výklad, jak působí čas na vědomí sebe samých. Zároveň se zamýšlí nad budoucností vědy a medicíny. V Pollackově pojetí náš mozek "filtruje" přítomnost prostřednictvím paměti a emocí, které jsme prožili v minulosti a tak ve skutečnosti žijeme, přísně vzato, v minulosti. Podobně jako v popisu lidských schopností je Pollack optimistický i v hodnocení současné vědy. Ještě nikdy prý věda nepřinesla tolik dobrého člověku a lidské společnosti jako dnes.