Vzpomínková próza kolínského rodáka nás zavádí do atmosféry šedesátých a sedmdesátých let. Radovan Dršata s humorem líčí své příhody od raného dětství přes školní léta po dospívání, včetně zážitků z konce tzv. socialismu s lidskou tváří a okupace. Nejvíc prostoru věnuje společenským a politickým poměrům vládnoucím za reálného socialismu, normalizaci, která postihla i jeho rodinu, a v souvislosti s historií svých prarodičů a s otcovými vzpomínkami se dotkne také doby první republiky a válečných let. Zdrojem humoru je nejen refl exe éry socialismu z pozice naivního dítěte, prolínání jeho světa se světem dospělých, klukovské kousky a příhody s kamarády, ale také mnohdy marná snaha vyznat se v absurdních pravidlech té doby. Ve fragmentárně vyprávěném příběhu rodiny, jejích běžných každodenních radostí a strastí, akcentuje autor postavu otce, sportovního fanouška, redaktora