Plavovlasý mladík přicházející z daleké Evropy na dvůr indického císaře Akbara a vystupující pod hned několika jmény se mughalskému vládci představuje jako syn Akbarovy pratety, tajemné krásky unesené kdysi uzbeckými válečníky, kterou pak po boku žoldáka Argalia osud zavál až do Florencie, kde jako „dáma s černýma očima“ okouzlila řadu místních malířů. Akbar podezírá obratného vypravěče z toho, že mu předkládá spíše smyšlenku než věrohodnou verzi skutečných událostí, uvědomuje si však, že v mladíkovi našel i spřízněnou duši, ochotnou překročit hranici mezi skutečností a snem a začít v něm nový život. Anebo je návštěvníkovo líčení přece jen pravdivé? Okouzlující příběh nejnovějšího románu Salmana Rushdieho, nacházející ve zdánlivě odlišných světech renesanční Itálie a mughalské Indie překvapivou podobnost, je mimo jiné dalším vyznáním autorovy víry v inspirativnost procesu vzájemného míšení a ovlivňování západní a východní kultury, nepochybně však čtenáře strhne samotnou silou svého příběhu, znovu dokládajícího Rushdieho jedinečné vypravěčské schopnosti.