Když vám k nohám spadne kluk rovnou z nebe, nepovažujte to vždy za dobré znamení. Můžete mi věřit, mně se to totiž přihodilo. Uprostřed prázdninového dne se v naší zapadlé vesnici objevil borec jako lusk-delší vlnité vlasy, obličej k zulíbání, oblečený v černé kůži. Přijel na nablýskané motorce, ohromně se k němu hodila. Já třináctiletá Vendula i moje kámoška Sabina jsme se mohly o jeho přízeň přetrhnout. Vybral si mě a já byla štěstím bez sebe. Peripetie, jaké v mém životě způsobil, bych však nepřála žádné z vás. Ale kdo to může předem vědět, že jo? Ten příběh začínal skoro jako pohádka.