Životopis Ferdinanda Peroutky, novináře,
politika a spisovatele, který patří
k předním osobnostem novodobých
českých dějin, zachycuje především
období jeho „zápasu s dvěma totalitami“,
nacistickou a komunistickou,
tj. léta 1938–1978.
Peroutka bývá často spojován zejména
s první republikou, kdy vydával Přítomnost,
přátelil se s T. G. Masarykem
a Karlem Čapkem, psal Budování státu
a byl vnímán jako jeden ze živých symbolů
demokratické republiky. Léta protektorátu
a druhé světové války prožil
v koncentračním táboře, po krátkém
poválečném období uprchl do exilu,
neboť tušil, že v novém režimu ho čeká
stejně krutý osud.
Tato kniha mapuje především ona
tři poválečná exilová desetiletí, kdy
se Peroutka zapsal do historie české
demokracie jako zakladatel rozhlasové
stanice Svobodná Evropa, jako přímý
účastník exilového života i jako spisovatel
a myslitel, komentátor domácího
i světového dění.
