Unikátní a rozsáhlá mezioborová práce nabízí první ucelené dějiny obrazoborectví (ikonoklasmu) - jevu, který provází a spoluvytváří evropské kulturní dědictví.
S hlubokým porozuměním všem aspektům dané problematiky nás autor provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Jeho erudovaný výklad nespočívá pouze ve sledování vývoje filosofické argumentace od předsokratiků, Platóna, Aristotela a jiných významných myslitelů až ke Kantově a Hegelově estetice. Pozornost věnuje také tomu, jak odůvodňovala či odsuzovala zobrazování Boha nebo božského různá náboženství a duchovní směry, a poukazuje na nejednotný postoj různých křesťanských denominací. Jednotlivé myšlenkové proudy představuje na pozadí společenských souvislostí daného období a všímá si, jak ovlivnily evropské umění. Své bádání autor zakončuje mimořádně podnětnou analýzou moderního abstraktního umění (Malevič, Kandinskij, Mondrian), které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu.
