Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a jeho kniha Naháč (Naked, 1997) názorně ukazuje proč: autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál stejně vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti.
V této sbírce povídek David Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.
Skoro až drzá upřímnost, zlaté srdce a rafinovaný svérázný humor – to jsou asi nejvýstižnější rysy originálního humoru Davida Sedarise, který se řídí principem „nic lidské mi není cizí“. Do jaké absurdity je možné se dostat při této životní filosofii se dozvíte, pokud si přečtete skvělé povídky, které jsou plné citu, ale ne sentimentality.
Věřte, že každá se sedmnácti autobiografických povídek, které tato kniha obsahuje, vás donutí vybuchnout smíchy. Vetšina z nich vypráví o bláznivých a neobyčejných zkušenostech, jako například dobrovolná pomoc v ústavu pro duševně choré, ale ty nejvtipnější a zároveň ty nejsmutnější mají co dělat s autorovou rodinou. Jejich hlavní postavou je jeho matka se svým zvláštním humorem a mimořádným nadáním pro sarkasmus. Název knihy je odvozen od poslední povídky, která popisuje týden v nudistickém středisku, takže se rozhodně máte na co těšit.
Se svým cynickým humorem a ostrou sociální kritikou se David Sedaris stal jedním z nejpřednějších amerických humoristických spisovatelů. Dovednost s jakou se prokousává skrze kulturní eufemismus a politickou korektnost dokazuje, že Sedaris je mistrem satiry a jedním z nejvšímavějších spisovatelů pokud jde o chování dnešních lidí.
