Románová prvotina Borise Razona vyvolala živé debaty: klíčů k tomu, jak ji číst, vnímat a chápat, bylo totiž víc a poměrně odlišných. Pro jedny se autor svým autobiografickým románem zařadil do sousedství Lewisovy Alenky v říši divů či Homérova Odyssea, jenž doputoval až na práh Hádovy říše, pro jiné patřil prostě k těm, kteří už měli nakročeno na „druhý břeh“ a jimž se klikatými cestami díky lékařům a medicíně podařilo najít cestu zpět a podat o tom svědectví. Razonova „pouť duše“ pod vodou, ve vzduchu, na lodi či na lanovce mezi ohňostrůjci, děvkami, povstalci, piráty, samozvanými ruskými doktory či jakýmisi Anupy, psy vyprovázejícími na věčnost, je obdivuhodným dobrodružstvím imaginace.
