Dom Samuel Lauras, opat trapistického kláštera v Novém Dvoře, v tomto svazku předkládá výroky otce Jeronýma, otce Patrika a otce Mikuláše, trapistických mnichů ze Sept-Fons, jak je jako novic vyslechl před třiceti lety, a doplňuje je několika komentáři a vzpomínkami.
„K povaze Apofthegmat nedílně patří to, že jsou určitým způsobem živoucí a tajuplná, což od čtenáře či posluchače vyžaduje, aby je přijímal s jistou poslušností podle latinského slovesa oboedire (stejně tak i české sloveso – poslouchat). Nemáme je tedy vykládat a hodnotit na základě našich osobních preferencí, nýbrž jim máme dovolit, aby jejich slova vdechla život našemu vlastnímu životu. ... Apof, jak tvrdí vzdělanci, k významu přidává rovinu vážící se k výšce. Apofthegmata. Slovo vyslovené shora, z pozice autority. Slovo, které pozvedá naslouchajícího, slovo, k němuž se i ten, kdo mu chce naslouchat, musí sám pozvednout.“
