Díky kompletnímu českému překladu unikátních pamětí osvícenského lékaře Jana Theobalda Helda se mohou čtenáři ponořit do vzpomínek na osvícenské období, pro něž u nás jiný takto rozsáhlý a výpravný text osobního charakteru nemáme. Jde takřka o „stendhalovský“ příběh chudého chlapce z východočeských Třebechovic, který se vlastním přičiněním vypracoval na předního pražského lékaře, ba dokonce i na rektora Karlo- -Ferdinandovy univerzity. Zavádí nás nejen do světa svých studentských let, ale také mezi profesionální i amatérské hudebníky, mezi něž sám patřil, a sám si vychutnává kontrast mezi světem nejhlubší lidské bídy a nemoci, s níž sbojoval jako mnohaletý ředitel nemocnice milosrdných bratří, a světem šlechtických salonů, kde okouzloval elegantní dámy svým hudebním umem i mužným šarmem.