Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval.
Jsou knihy, které musí číst každý vzdělanec. Jsou jakoby čočkami, skrze které jsme se už po staletí učili vidět věci a interpretovat svět. Mezi takové knihy patří díla Lucia Annaea Seneky. Už skoro dvě tisíciletí se k nim obrací pozornost čtenářů, neustále pomáhají formovat další a další generace. V antické knihovně už vyšly tři svazky Senekových spisů (Výbor z listů Luciliovi, přeložil Bohumil Ryba, 1969, Další listy Luciliovi, přeložil Václav Bahník, 1984, O dobrodiních, přeložil Václav Bahník, 1991) a každý z nich je opatřen zasvěceným úvodem.
